ISRAEL WEAPON INDUSTRIES A NÁZVY JEJICH ZBRANÍ
Tento krátký článek přibližuje původ zbraní izraelské výroby nesoucí dnes již legendární jména jako: UZI, TAVOR, JERICHO, ARAD, CARMEL, DAN, GALIL ale také MASADA a NEGEV.
ARAD
ARAD je jméno spolehlivé modulární útočné pušky od Israel Weapon Industries a nese název odvozený od historicky důležitého biblického města stejného jména.
První zmínky ohledně použití slova arad lze nalézt v Bibli, ale také v hebrejštině a perském jazyce Fársí. V hebrejštině se jedná o časté příjmení a je odvozeno z názvu pro bronz.
Historický význam slova arad je často uváděn ve spojitosti s vlastnostmi jako tvrdý, divoký, nebo drak a je také spojován s vazbou na znamení zvěrokruhu Berana. S odkazem na jméno Arad byla spojované také pradávná profese nomádských pastevců ovcí.
Samotný název útočné pušky IWI ARAD je ale odvozen od názvu města Arad, nebo přesněji řečeno starobylého historického města s názvem Tel Arad v regionu Negev. Tal Arad je obklopen planinami, které jsou nazývány Aradské planiny. Tal Arad je archeologický val, nebo tzv. vyvýšenina, která se nachází západně od Mrtvého moře a pár kilometrů na západ také od novodobého kosmopolitního města Arad.
Jedná se o bývalé kanaánské město z biblické doby bronzové známé objevem více než 100 kusů ostraky, keramiky, obvykle odlomené z vázy nebo jiné kameninové nádoby z doby 600 let před naším letopočtem.
Ostraky byli využívány jako tabulky na psaní dopisů, vzkazů, ale také jako hlasovací lístky. Když se v klasických Aténách rozhodovalo o vyhoštění nebo vyhnanství určitého člena společnosti, hlasovali občané tak, že na střep napsali jméno této osoby. Hlasování bylo spočítáno, a pokud bylo nepříznivé, tak byla osoba vyhoštěna z města na dobu deseti let, což vedlo k zavedení výrazu ostrakismus.
NEGEV
Tento moderní a lehký kulomet nové generace s přívlastkem „nejlehčí kulomet na světě“ s váhou jenom 7,95 kg dostal název dle oblasti Negev, co je pouštní a polopouštní oblast jižního Izraele.
Původ slova „negev“ pochází z hebrejského jazyka a nese význam „suchý“, což koresponduje s reliéfem a podnebím v dané oblasti. V hebrejské Bibli se slovo Negev používá také pro směr „jih“.
Negev zmiňovaný v Bibli se skládal pouze z nejsevernější části moderního izraelského Negevu, spojeného s údolím Arad-Beersheba definovaným jako „východní (biblický) Negev“. Podle 13. kapitoly první knihy Mojžíšovy žil Abrahám po vyhnanství z Egypta nějakou dobu právě v Negevu.
Negev pokrývá více než polovinu Izraele s celkovou plochou přes 13 000 km2. Vytváří tvar obráceného trojúhelníku, jehož západní strana sousedí s pouští Sinajského poloostrova, jehož východní hranicí je údolí Arabah. Negev má řadu zajímavých kulturních a geologických rysů.
TAVOR
Dnes již světoznámá zbraň IWI TAVOR s bullpup koncepcí má neméně známé jméno, které má návaznost i na historické události v České republice.
Název Tavor je hebrejského původu a označoval horu Tavor, která se nachází v dolní Galileji v Izraeli na východním konci údolí Jezreel, 18 kilometrů západně od Galilejského moře. V hebrejské Bibli je toto místo dějištěm historické „bitvy na hoře Tavor“ mezi izraelskou armádou pod vedením Baraka a armádou kanaánského krále Hazora Jabina, kterému velel vojvůdce Sisera.
V křesťanské tradici je hora Tavor místem Ježíšovy proměny, důležité biblické události, kdy je Ježíš proměněn a na hoře září ve slávě poté, co se společně s apoštoly Petrem, Jakubem a Janem vydali modlit k Bohu na hoře Tavor. Ježíše krátce nato osloví Bůh a nazve ho opětovně svým „Synem“ jako u jeho křtu. Po této události došlo k rozšíření a používání tohoto označování při všech křesťanských křtech.
Hora Tavor, často označovaná i jako Tábor, v sobě nese historický odkaz, který formoval i českou historii. Od souvislosti s „proměnou Ježíše“ se hora stala v křesťanské teologii eponymem táborského světla, které dalo jméno také české větvi církve táboritů, nejradikálnější větvi husitů. Táborité sídlili v Táboře – městě, které sami založili, a nad svými obyvateli nastolili majetkovou a statusovou rovnost ve smyslu osvícení a proměny.
MASADA
Masada znamená v hebrejštině „silný základ nebo podporu“ a je referencí na přírodní pevnost postavenou na neúrodné horské pouštní plošině tisíce stop nad Mrtvým mořem.
Herodes Veliký, judský král, který vládl v letech 37 až 4 před naším letopočtem, postavil Masadu jako hradní komplex, když staří Římané v prvním století našeho letopočtu ovládli tehdejší oblast Judea. Masada se tak stala klíčovou pevností židovského národa.
Masada je starobylá kamenná pevnost v Izraeli, která se nachází vysoko nad Mrtvým mořem na skalnaté náhorní plošině. Masada má celkovou rozlohu 840 akrů a nyní je již izraelským národním parkem, který je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. V této výjimečné památce jsou zachovány ruiny svědčící o historii starověkého izraelského království a odvaze jeho obyvatel v bitvě tváří v tvář během římského obléhání.
Herodes si dobře uvědomoval strategické výhody Masady a vybudoval si zde svoje komplexní útočiště před nepřáteli, doplněné o hrad, skladiště, cisterny s vodou a vysoké pevné hradby.
Po Herodově smrti a anexi Judeje postavili Římané v Masadě vojenský tábor. Když v roce 66 n.l. vypukla Velká vzpoura Židů proti Římanům, převzala komplex Masada skupina židovských lidí známá jako Sicarii pod vedením vojvůdce Menahema, který byl ale krátce na to zavražděn.
Po vraždě Menahema v roce 66 n.l. v Jeruzalémě uprchl Eleazer Ben Yair z Jeruzaléma do Masady, aby velel skupině judských rebelů. Když byl v roce 70 n.l. zničen Jeruzalém, zbývající povstalci se připojili k Eleazarovi v pevnosti Masada, aby žili v bývalých Herodových palácích.
Když byl již Jeruzalém v troskách obrátili Římané následně svou pozornost k poslednímu místu odporu a odhodlali se ke zboření Masady, poslední komunity v Judeji s 960 rebely, včetně mnoha žen a dětí. Pod vedením vojvůdce Flavia Silvy postavila legie 8000 Římanů vojenské tábory obklopující základnu a také obléhací zeď a vyvýšenou rampu na svahu západní strany hory vyrobenou ze zeminy a dřevěných podpěr.
Po několika měsících neúspěšného obléhání postavili Římané na rampě dodatečnou věž, aby se pokusili narušit zeď pevnosti.
15. dubna 73 n.l. bylo jasné, že se Římané chystají násilně převzít Masadu. Na pokyn Bena Yaira si všichni, kromě dvou žen a pěti dětí, kteřé se schovali do cisteren a později vyprávěli a šířili tento příběh, vzali život s rozhodnutím raději zemřít než žít jako římští otroci.
Podle záznamů z knihy „o První židovské válce“ od Josephuse Flavia, dobového spisovatele a historika, se zachovala následovná zmínka: „Zemřeli ve víře, že nenechali naživu ani duši, která by padla do římských rukou;“.
Římané chtěli po prolomení hradeb pokračovat v útoku, ale po vniknutí do pevnosti neviděli nikoho z nepřítel. Všude kolem bylo strašlivé ticho a plameny sálaly z vnitřku opuštěných budov. Římané byli naprosto zaskočeni a dlouho nedokázali pochopit, co se děje. Celé souvislosti pochopili, až když objevili hromadu mrtvých těl, a místo toho, aby jásali jako při cenném vítězství nad nepřáteli, tiše obdivovali židovskou odvahu a ušlechtilost jejich odhodlání.
Izraelské bojové jednotky zavedli pravidelnou slavnostní ceremonii pořádanou na vrcholu hory Masada u příležitosti skládání přísahy vojáků, kteří dokončili výcvik. S vědomím historických událostí a odhodláním bránit svoji zemi končí ceremonie příznačným prohlášením: „Masada už nikdy nesmí znovu padnout.“ (Masada shall never fall again)
JERICHO
Samotná pistole IWI JERICHO nese název odvozený od malého blízkovýchodního města jménem Jericho, nacházejícím se na západním břehu řeky Jordán severovýchodně od Jeruzaléma. Jeho název je pravděpodobně odvozen z hebrejského výrazu pro měsíc, jelikož město bylo starým centrem uctívání lunárních božstev.
Jericho je právem označováno jako „nejstarší město světa“. Početné archeologické výzkumy zde totiž odkryly přes 20 po sobě navazujících osad, z nichž nejstarší je datována do období kolem roku 9000 před naším letopočtem, což potvrzuje, že se jedná o nejstarší město s kontinuálním osídlením.
V době bronzové se Jericho stalo jedním z nejvýznamnějších měst v oblasti Syropalestiny. Největšího rozkvětu dosáhlo mezi lety 1700 př. n. l. až 1550 př. n. l.. Kolem roku 1550 před naším letopočtem došlo k jeho zničení buď zemětřesením nebo jeho dobytím.
Této fázi vývoje odpovídá archeologická vrstva spáleniště nazvaná „Destrukce města IV“. Vedle archeologických pramenů o zničení města existují i prameny biblické.
Kniha Jozue popisuje dobytí Jericha zázrakem. Jozue dostal od Boha pokyny k jeho dobytí. Měl s vojskem po šest dní pochodovat jednou denně okolo města s průvodem kněží, kteří troubili na beraní rohy a nesli „archu úmluvy“. Sedmý den měli obejít město sedmkrát a nakonec měli všichni válečníci zakřičet válečný pokřik. Při tomto pokřiku se zdi Jericha zhroutily, válečníci vtrhnuli do nechráněného města a zničili ho.
UZI
Světoznámý samopal UZI je jednou z mála zbraní z dílny Israel Weapon Industries, která nenese jméno historického města nebo události, ale jméno svého tvůrce.
Nebyl jím nikdo jiný než uznávaný Uziel Gal, vlastním jménem Gotthard Glass. Uziel se narodil 15. prosince 1923 a v své dospělosti působil jako schopný izraelský konstruktér zbraní.
Pocházel z Výmarské republiky a před emigrací do mandátní Palestiny žil ve Spojeném království. Byl členem Hagany a později důstojníkem Izraelských obranných sil (IOS).
Svůj samopal pak představil v roce 1951 a bylo mu doporučeno přihlásit svůj samopal do soutěže a testování, které mohlo při vítězství zaručit, že se zbraň dostane do výroby.
V samotné soutěži a testech čelil těžké konkurenci v podobě zbraně Kara z dílny zkušeného konstruktéra a uznávaného majora izraelské armády Chaima Kary. Po rozsáhlých a náročných testech zahrnujícím několik těžkých zkoušek zvítězil právě samopal UZI.
Samopal byl v procesu tvorby pojmenován UZI, což je zdrobnělina jména Uziel, proti čemuž však sám jeho konstruktér Uziel Gal protestoval. Název i samotná zbraň se ale rychle ujala a již nebyla k zastavení její výroba ani jméno UZI, které se šířilo po celém světě a stalo se absolutním fenoménem, což dokazuje prodej více než 2 milionů kusů této zbraně.
Uziel Gal se pak stal v roce 1958 vůbec první osobností, která získala vysoké ocenění Israel Defense Prize.
DAN
IWI Dan je výkonná izraelská odstřelovací puška vyráběná společností Israel Weapons Industries.
Doslovný překlad slova Dan znamená „soudce“ či „ten, který soudí“. Samotná zbraň je ale pojmenována po starověkém městě Dan, které se nachází se v oblasti známé jako „galilejský prst“ nedaleko kibucu Dan. Západně od města Dan se rozkládá jižní část pohoří Libanon, zatímco východně a severně se nachází pohoří Antilibanon.
Město Dan zmiňuje Bible jako nejsevernější město Izraelského království, náležející kmeni Dan.
Město Dan má velice strategickou polohu a po staletí bylo proto předmětem neustálých válek a konfliktů. Díky tomu je také předmětem neustálých archeologických zkoumání, které jej řadí mezi nejvíce zkoumané místo v celém Izraeli.
V roce 1979 zde došlo k největšímu objevu, kdy byl nalezen nejstarší uměle vytvořený oblouk na světě. Oblouk je osazen do architektonického díla, kterým je blátová cihlová brána, která je stará téměř 4 000 let a je známá pod jménem „Abrahamova brána“. Jméno odkazuje na biblický příběh, když lidé z Danu unesli Abrahamova synovce Lota, a Abraham ho přišel zachránit (Genesis 14: 13–16). Brána je zapuštěná do kamenných schodů vedoucích k ní z vnějšího vchodu a lemovaná dvěma věžemi na obou stranách, jejichž výška se odhaduje na 20 stop.
CARMEL
IWI Carmel je nová útoční puška z dílny Israel Weapon Industries.
Původ slova Carmel odkazuje na hebrejské a později i latinské označení pro zahradu, vinici či ovocný sad. Samotná zbraň ale nese jméno dle pohoří Carmel, označováno též jako Karmelské hory, kterých jméno je historicky odvozeno od názvu Boží vinice a nyní jsou již národním parkem v severním Izraeli.
V biblických dějinách je pohoří Karmel místem velkého historického střetu proroka Eliáše s Baalovými a Aštertinými proroky, v němž se tento prorok staví na stranu boha Izraele, Hospodina. Ve Starém zákoně je pak pohoří Karmel pro svou neskutečnou přírodní nádheru symbolem krásy a příchodu posledních časů Božího požehnání a obnoveného království.
Od názvu tohoto pohoří je odvozen také Řád bratří blahoslavené Panny Marie na hoře Karmel, zkráceně Řád karmelitánů, který se zde začal formovat někdy v průběhu 12. století.
GALIL
Jméno Galil nese celá série útočných pušek z dílny Israel Weapon Industries.
Izraelský zbrojní průmysl velice pečlivě zkoumá trendy a použité prvky při výrobě různých zbraní a pravidelně integruje vlastní originální přístupy a prvky z úspěšných zahraničních zbraní do nového a inovativního celku. Dokazuje to i příběh útočné pušky Galil, kterou lze v podstatě pokládat za koncept inspirován legendární puškou AK-47.
Podobně jako samopal UZI nenese Galil jméno odvozené od historické či biblické lokality či města, ale je zkrácenou formou jména.
V takzvané „šestidenní válce“ v roce 1967 docílila izraelská armáda vítězství se svými standardními puškami FN FAL, ty se ale ukázali jako příliš těžké a citlivé na používání v pouštních podmínkách, kdežto AK-47 používané arabskými vojáky fungovali spolehlivě. Izraelská armáda se okamžitě poučila a obratem rozhodla, že méně spolehlivé útočné pušky FN FAL musí nahradit nová, modernější zbraň.
Ideální předlohou se pro izraelskou armádu stala finská zbraň Valmet RK 62. Nejednalo se kompletně originální finský produkt, ale o pokročilou modifikaci sovětské pušky AK-47 systému Kalašnikov. Izraelci následně uzavřeli s Finskem strategickou dohodu o poskytnutí technologií, dokumentace i hotových zbraní RK 62, a na tomto technologickém základě vytvořili zcela novou zbraň.
Při tvorbě a výběru vhodného nástupce FN FAL vybírala izraelská armáda z několika návrhů zbraní. Málo známým faktem je, že předtím, než zkonstruoval Uziel Gal samopal UZI, neuspěl v soutěži se svým návrhem právě této útočné pušky. Konkurence byla tvrdá a výběrové řízení soutěže hodnotilo kromě jiného návrhy od Steyr, Beretta a Colt. Vítězným se stal konstrukční návrh jeho kolegy, Israela Galiliho, po kterém pak právem dostala i samotné jméno.
Galili se narodil jako Jisrael Balashnikov v Rusku v roce 1923 a v mladém věku emigroval do tehdejší Palestiny. Vstoupil do Hagany v roce 1940 a sloužil během druhé světové války. Hned po válce se usadil v nově vzniklém státě Izrael a změnil si příjmení na Galili. V roce 1948 nastoupil do služeb Israeli Military Industries ( IMI ).
Samotný Galili po svém úspěšném registrování zbraně dostal přezdívku „otec pušky“ ( Father of the rifle ) a podobně jako Uziel Gal obdržel ocenění „Israel Defense Prize“, ocenění za obranu Izraele.
autor: Zoltán Finta